Silvie Pavlová: „Vydařené působení v Linci mě vyneslo až do českého nároďáku. Prostějov vnímám jako super příležitost se zase posunout“

05.06.2024 | Kvalitní posilu na blok získal volejbalový klub VK Prostějov v osobě Silvie Pavlové. Ta do hanáckého města zavítala zkraje minulého týdne na krátké soustředění s českou reprezentací, čehož jsme využili a po posledním středečním tréninku Silvu trochu vyzpovídali. Nejen o působení v národním týmu, ale také na klubové téma a v souvislosti s jejím příchodem do vékáčka.

Už na první pohled i poslech byl tento trénink velice intenzivní. Jsou takové všechny v nároďáku?
„Ano, úplně každý trénink vypadá nějak takhle. (smích) Já jsem v reprezentaci žen ČR už druhým rokem a myslím, že stejně jako další holky jsem si na maximální nasazení rychle zvykla. Jednotlivé tréninky se samozřejmě trochu liší svým zaměřením i nábojem, ale intenzita je vždy hodně vysoká. Takový level je prostě potřeba, abychom se vyrovnaly reprezentacím jiných zemí a dokázaly je porážet.“
Když jsi do reprezentačního celku loni přišla, byl to pro tebe velký skok co do náročnosti?
„Já jsem velmi přizpůsobivý člověk, takže nějak extra velký skok jsem nevnímala. Ale každá hráčka, která nově přijde do národního týmu, si ze začátku musí chvíli zvykat. Nejvíc asi na nutnost dost hlasitě si volat na každý balón, který hraješ. Pokud to neuděláš, hned musíš udělat roll a podobně. Tím rychlejší pak zvykání je. (směje se) V porovnání s kluby je to každopádně rozdíl.“
Takže platí těžko na cvičišti, lehko na bojišti?
„Ano, naprosto souhlasím.“
Zatím máte v tuhle chvíli za sebou čtyři duely Golden European League 2024, všechny vítězné. Jak jsi je viděla?
„V Teplicích jsme podle mě odvedly skvělou práci jak proti papírově slabšímu Rakousku, tak v mnohem těžším utkání s Rumunkami. Podobně jsme pak pokračovaly i první zápas v Mariboru proti Španělsku, taky perfektně zvládnuté. Až s domácími Slovinkami šel náš výkon trochu dolů, ale vrátily jsme se během střetnutí nahoru a opět vyhrály za tři body. Takže zatím spokojenost.“
Co tvoje role v českém výběru?
„Jsem střídající hráčka a nejčastěji naskakuju na servis, což pro mě znamená velkou důvěru od kouče. Věří mi, že podání nezkazím a navíc ho dám natolik dobře, abych týmu pomohla. Toho si vážím. A pokaždé se snažím tuhle důvěru nezklamat. Celkově si působení v reprezentaci strašně užívám a jsem hrozně ráda za každou minutu na hřišti, trénovat i hrát zápasy s takovými super holkami je úžasné.“
Čeká vás poslední turnaj základní části letošní GEL v Polsku proti papírově nejsilnějším soupeřům. Půjde o ideální generálku na závěrečné Final Four?
„Přesně tak. Ve čtvrtek ráno vyrážíme do Tarnówa, kde se utkáme v pátek s Ukrajinou a v sobotu s Belgií. Právě s nimi přitom bojujeme o co nejlepší výchozí umístění na čele soutěže, tudíž půjde o hodně náročné zápasy. A výbornou přípravu na Final Four, kam Belgičanky i Ukrajinky rozhodně postoupí.“
Jaký máte vlastně cíl ve Zlaté evropské lize 2024?
„V ideálním případě ji celou vyhrát, o což zabojujeme a zkusíme to dokázat. Nebo chceme aspoň postoupit do finále, což by znamenalo účast na turnaji Challenger. Ten se bude hrát na Filipínách a půjde tam o postup do Světové ligy 2025 mezi ty úplně nejlepší reprezentace planety. Tam se dostat by byl sen.“
Pojďme na klubovou scénu, kde jsi po odchodu z Přerova strávila dva roky v Rakousku a uplynulou sezónu v Německu. Jaké to tam bylo?
„Nejdřív jsem šla do Sokol Post Vídeň, kde to můj první ročník v cizině byla taková zahřívačka. Potom jsem přestoupila do Lince a právě tam šlo o mou zatím nejúspěšnější sezónu. Měly jsme vynikajícího trenéra z Argentiny, zároveň asistenta tamní reprezentace. Ten z nás dostal to nejlepší, i ze mě osobně. Právě během ročníku 2022/23 jsem se herně dostala na level, který mě nominoval i do českého nároďáku. Od té doby se vezu na úspěšné vlně.“ (úsměv)
Co poslední rok v Erfurtu?
„Tam si mě vyhlédl trenér Mateusz Zarczynski, který loni dělal asistenta v reprezentaci ČR a chtěl mě k sobě do Erfurtu. Takže díky Linci i nároďáku jsem se vlastně dostala do Německa. Hrály jsme druhou bundesligu a ze začátku jsem měla trochu obavy, protože jsem do klubu naskakovala po působení v národním týmu velice pozdě - až koncem září. Nakonec ale všechno dopadlo skvěle, když jsme dokázaly vyhrát všech dvacet čtyři utkání a takhle s přehledem bez jediné porážky postoupily do první bundesligy. Byla jsem tedy u zápisu do historie, teď jdu zase o dům dál.“ (se smíchem)
Jak vznikl přestup do Prostějova?
„Někdy začátkem května jsem se dozvěděla o nabídce od pana Čady a řekla si, že by to pro mě mohla být super příležitost vzhledem k tomu, že Prostějov dává dohromady vynikající tým pro příští sezónu. Vzala jsem to jako možnost jít za výbornými spoluhráčkami a věřím, že mě čeká další skvělá volejbalová zkušenost. Navíc se vracím do Česka, tím pádem budu blíž domovu i rodině, což je taky pozitivní. Na působení v Prostějově se moc těším!“
Nyní s nároďákem jsi tady byla poprvé?
„Ano, nikdy dřív jsem se sem zatím nedostala. Aspoň jsem mohla trochu poznat tuhle prostějovskou halu i okolí, a musím říct, že se mi tu moc líbí.“
Co očekáváš od působení ve VK?
„Myslím, že každá volejbalistka by měla být ambiciózní, chtít se zlepšovat a dosáhnout nejvíc, čeho jde. V Prostějově budu mít super spoluhráčky, tím pádem doufám i věřím, že společně dojdeme co nejdál.“
Skoro celý mančaft však bude nově složený. Nemůže v tomhle spočívat největší úskalí?
„Určitě bude moc důležité, abychom se s holkama daly co nejvíc dohromady jako soudržný kolektiv. Osobně mám z Rakouska i z Německa zkušenosti s tím, že tam se pokaždé skládal úplně nový tým a hráčky si na sebe musely zvykat. Někdy je to takhle myslím i lepší, než když si třeba parťačky už lezou na nervy po několikaletém společném působení. (směje se) Uvidíme, jak si budeme s holkama rozumět tady v Prostějově, ale já každopádně věřím v to nejlepší. Že do české extraligy vneseme čerstvý svěží vítr a nebudeme na sebe toxické.“ (smích)