Markéta Chlumská: „Byla to extrémně těžká sezóna. Ale s holkama jsme nic nevzdaly, společně makaly a do úplného konce bojovaly, což se vyplatilo“

09.05.2024 | První rok po svém opětovném návratu do VK Prostějov zvládla Markéta Chlumská nakonec velice dobře. Bývalá špičková hráčka a reprezentantka ČR na postu libera přišla k místním volejbalovým juniorkám loni v létě už jako trenérka - a s citelně oslabeným družstvem měla zpočátku značné problémy. Na sestup to dlouho bylo jak s juniorským výběrem v extralize U20, tak s béčkem dospělých v 1. lize žen. Díky výborným závěrům sezóny se však obě soutěže podařilo zachránit bez nutnosti jít do baráže.

Poslední turnaj extraligy juniorek vám doma vyšel fantasticky, vyhrály jste skupinu o 5. až 8. místo. Čím to?
„V úvodu sezóny jsme se potýkaly s hodně úzkým kádrem. Po minulém ročníku odešly v podstatě všechny klíčové opory a z těch hráček, co zůstaly, byly některé delší dobu zraněné. Tým byl proto velice úzký, výkonnostně nestačil a začátek podle toho vypadal. V obou soutěžích jsme byly úplně poslední, vážně hrozil sestup z extraligy juniorek i první ligy žen. Naštěstí se holky postupně uzdravily a taky se nám povedlo kolektiv doplnit o kvalitní posily na hostování, které nám ve druhé polovině sezóny výrazně pomohly.“
Na závěr jste porazily Královo Pole, Kralupy i Frýdek-Místek 3:0. Mančaft v současném složení už měl sílu, že?
„Přesně tak. Naši útočnou kvalitu hodně zvedly hostující Jana Dvořáková s Katkou Zapfovou a moc pomohlo i to, že jsme v závěru mohly naplno využívat Julču Bažó z áčka žen VK. Společně s nimi se chytily kmenové členky družstva, holky v nejsilnějším možném složení týmově šlapaly, táhly za jeden provaz. Pak podle toho logicky vypadal i náš volejbal, který měl fakt úroveň. Třeba proti KP Brno to byl opravdu výborný zápas vysoké kvality se spoustou krásných momentů na obou stranách, dalo se na to dívat.“ (úsměv)
Přesto jste až do posledního střetnutí neměly jistotu extraligové záchrany bez baráže. Bylo to psychicky náročné?
„Nejvíc těžké bylo, že jsme měsíc a půl musely čekat na poslední kolo extraligy juniorek. Jinak jsme dobře věděly, do čeho jdeme a že to určitě bude napínavé až do úplného konce. Což taky bylo. Předchozí spoustu času jsme se snažily maximálně využít k co nejlepší přípravě, a mám velkou radost, že se to takhle vyplatilo. Holky všechno zvládly jak herně, tak psychicky. Hrozně moc si cením toho, jak k náročné situaci přistoupily a že jsme se s ní všechny společnými silami úspěšně popraly. Celý kolektiv makal, stoprocentně plnil pokyny a ukázal profesionální přístup. Až do konce rozhodujícího utkání s Frýdkem. Holky musím pochválit i poděkovat jim.“
Podobně skvělý finiš jste předvedly i v ženské prvoligové soutěži. Bylo rovněž tam udržení soutěže zasloužené?
„V první lize žen se nám závěr spodní nadstavbové skupiny maximálně vydařil hlavně díky tomu, že jsme poslední tři dvojzápasy hrály doma. A v takovém případě jsme i během sezóny většinou mohly naše juniorky doplnit o pendlující posily z A-družstva žen Peťu Kožouškovou, Báru Abendroth a Julču Bažó, případně i další posily. Tím pádem jsme na vlastním hřišti nastupovaly v dobré sestavě, která soupeře přehrávala, což platilo právě i na konci prvoligové sezóny. Šestkrát za sebou jsme zvítězily 3:0 nebo 3:1, dohnaly tím velkou bodovou ztrátu a nakonec při shodě jiných výsledků nám chyběl vlastně jediný set k záchraně bez baráže. Do té jsme však nemusely, protože došlo ke změnám pro příští ročník soutěže a my se tak přímo udržely. Řekla bych, že za ten super finiš to skutečně byla zasloužená odměna.“ (směje se)
Jakou zkušeností byla přetěžká sezóna pro tebe osobně?
„Nejtěžší pro mě bylo, že dřív jako aktivní hráčka jsem byla zvyklá spíš vítězit a tolik porážek - navíc v řadě za sebou - jsem vlastně nikdy nezažila. Tohle pro mě byla dost nová zkušenost, samozřejmě ne moc příjemná. A musela jsem se s tím taky já sama porvat. Naštěstí mám v povaze nepanikařit, zůstávat v klidu a zároveň neskládat zbraně, pořád dál bojovat. Tím jsem se řídila, snažila se to co nejvíc předávat i holkám, vyhecovat je a tuhle bojovnost s nimi společně sdílet. Mám obrovskou radost, že jsme našly vzájemnou důvěru a náš pozitivní přístup v hodně nelehké situaci se nakonec vyplatil. Takovým způsobem to totiž chodí nejen ve sportu, ale i v životě. A věřím, že celá uplynulá sezóna dá děvčatům cennou zkušenost do budoucna.“