Velký rozhovor s Raquel Löff: „Všechno je o práci, každý den se snažit zlepšovat“

12.12.2023 | Už třetí sezónu bojuje za tým prostějovských volejbalistek Raquel Löff. Brzy devětadvacetiletá blokařka z Brazílie, profesionálka každým coulem a nesmírně ambiciózní hráčka s maximální touhou vítězit. Právě k tomu ženám VK hned v prvním roce svého zdejšího působení pomohla, když senzačně vyhrály extraligu a získaly pro hanácký klub jedenáctý mistrovský titul. Letos na jaře to naopak nevyšlo, zatímco teď Prostějov jasně vede ligovou tabulku. S vysokou usměvavou plejerkou jsme si povídali o minulosti, přítomnosti i nejbližší budoucnosti.

Jak ses vyrovnávala s až čtvrtou pozicí v minulém ročníku nejvyšší české soutěže?
„Na jednu stranu mě strašně mrzelo skončit až čtvrtí bez medaile, když jsme opravdu moc chtěly obhájit titul. Na stranu druhou nás však potkalo tolik zdravotních problémů, že jen těžko šlo dokázat víc. Nejdřív jsme přišly o dlouhodobě zraněné opory Karin Šunderlíkovou a Kláru Faltínovou, potom zranění trápila i další holky. A nakonec během semifinále proti Královu Poli nás potkala taková epidemie nemoci, že na druhé utkání série do Brna jela asi jen půlka týmu. Semifinále jsme tak ztratily a potom i sérii o bronz, což bylo určitě zklamání. Ale jakmile jsem ho po nějaké době překonala, brala jsem to jako ještě větší motivaci do další sezóny. Znovu jít a tvrdě pracovat.“
Co zajímavého jsi následně prožila v létě doma, tedy na jihoamerickém kontinentu?
„Po odpočinku jsem se snažila co nejvíc pracovat na své kondici trénováním fyzičky i hraním v písku. Taky jsem se dost věnovala otužování, což vnímám jako pro mě důležitý projekt, který mě posouvá k lepšímu jak fyzicky, tak mentálně. Abych byla schopná co nejlépe zvládat zápasy po všech stránkách.“
V hráčském kádru postupně došlo k dílčím změnám. Jak jsi je vnímala?
„Nejvíc mě samozřejmě zasáhla ztráta Jéssicy Silva, protože to byla jedna z našich nejlepších hráček a navíc moje krajanka, výborná kamarádka. Bohužel ji trápily větší zdravotní potíže, s jejím odchodem jsem se musela dost vyrovnávat. Jinak ale beru ostatní změny v týmu pozitivně. Vrátily se uzdravená Karin a nedávno i Falti, fit už je také Verča Trnková, v létě přišla na libero Míša Pállová, máme řadu mladých šikovných děvčat. Navíc se novým trenérem stal mladší kouč Michal Matušov, který sem vnesl nový styl i energii. Musely jsme si na něj zvykat, ale jeho maximalistický přístup nám určitě pomáhá. Každý den naplno pracujeme, abychom se víc sehrávaly, neustále zlepšovaly a na hřišti si lépe rozuměly.“
Extraligu teď vedete s větším bodovým náskokem. Jste v ní nejsilnější?
„Sílu i herní kvalitu máme, ale připadá mi, že tento ročník extraligy je strašně vyrovnaný. Z mého pohledu asi nejvyrovnanější od té doby, co jsem do Česka přišla. Že ani my nemáme zdaleka nic jistého, to nedávno ukázalo naše čtvrtfinálové vypadnutí z Českého poháru s Libercem, který předtím podlehl tehdy poslednímu Přerovu a hned po našem vyřazení i ve Šternberku. Každý může porazit každého, proto nesmíme spoléhat na to, že náš úspěch přijde sám automaticky. Naopak je potřeba denně pracovat na maximum a do každého utkání jít se stoprocentní koncentrací.“
Ve zmíněném Chance Českém poháru se již tři roky za sebou stalo vaší konečnou čtvrtfinále. Šlo jen o náhodu, nebo hraje roli i psychika?
„Může to vypadat jako náhoda, ovšem ve volejbalu mentalita dost rozhoduje. Zvlášť pokud jdete do důležitého zápasu s vědomím, že jediný výsledek určuje postupujícího a vyřazeného. Dlouhodobá soutěž je něco úplně jiného, i v play off se hraje aspoň na tři vítězná utkání. V Českém poháru však pouze na jednu výhru, což jsme opakovaně psychicky zcela nezvládly. Zvlášť teď nás to hrozně mrzí, protože máme fakt kvalitní tým a věřily jsme, že pohárovou soutěž můžeme celou vyhrát. Bohužel se to nepodaří, musíme jít dál. A ještě víc každá z nás pracovat na své mentální odolnosti. Volejbal je kolektivní sport, kde všechny musíme odvést individuální maximum a dohromady pak můžeme společně dosáhnout úspěchu.“
Co vidíš jako největší přednost a zbraň současného prostějovského mančaftu?
„Určitě jsme se zlepšily v obraně jak na síti, tak v poli. I útočně jsme o něco úspěšnější a hlavně si myslím, že oproti minulé sezóně jsme schopny rychleji a lépe překonávat zbytečné chyby, které někdy stále děláme. Pomáhá nám, že tahle zaváhání po každém zápase podrobně rozebíráme s trenéry na videu a říkáme si, jak chyby odstranit, neopakovat je. Také díky tomu je podle mě vidět na našem velice soudržném týmu výkonnostní progres. Práce však nikdy nekončí, musíme naplno pokračovat dál.“
Vnímáš nějakou výraznější slabinu vašeho aktuálního družstva?
„Asi mentalitu, o které jsme už mluvili. Právě na psychice musíme hodně pracovat, abychom neměly tolik výpadků v těžkých, to znamená nejdůležitějších utkáních. My když hrajeme v klidu a bez stresu, dokážeme předvádět opravdu špičkový volejbal. Pokud se ale dostaneme pod větší tlak a mentálně zeslábneme, jde někdy náš výkon výrazně dolů. Což by se do takové míry nemělo stávat.“
Cíl je tedy jasný - ligové zlato?
„Pochopitelně chceme nejvíc, co můžeme dokázat, to zmamená mistrovský titul. K tomu se však musí sejít všechno potřebné od zdraví přes kvalitní výkony až po zvládnutí psychiky v rozhodujících momentech. Rozhodně na to máme, ale musíme svůj potenciál potvrdit na hřišti.“
Jak velkou podporu ti vytváří přítel, který je s tebou letos trvale v Prostějově?
„To je pro mě obrovská podpora, dvěstěprocentní. (smích) On má svou práci z domova, takovou klasickou home office. Vedle toho mi vytváří dokonalé zázemí, například rád a dobře vaří. Díky němu mám domácí péči, kterou jsem loni neměla a jíž si nesmírně vážím. Běžnější je, že se žena víc stará o muže, my to máme spíš naopak. (směje se) Musím mu moc poděkovat, díky téhle pomoci se já můžu plně soustředit na volejbal. Navíc často má trefné připomínky k mojí hře a při zápasech hlasitě povzbuzuje. Prostě multifunkční muž.“ (s úsměvem)
Co tentokrát plánuješ na Vánoce a Silvestra?
„O Vánocích chci vzít partnera na Slovensko do Vysokých Tater, protože tam na rozdíl ode mě ještě nebyl a v Tatrách je opravdu moc krásně. Klid v nádherné přírodě, což člověka ohromně nabíjí novou energií, krásně si odpočine. Ráda bych třeba letěla domů za rodiči, jenže letenky jsou teď strašně drahé a navíc času není tolik, abych cestovala do Brazílie a zase zpátky bez stresu, že se může něco zkomplikovat. A já bych se pak do přípravy vrátila později, což fakt nechci. Takže na Vánoce vyrazíme autem do Tater a na Silvestra i Nový rok budeme spíš jen odpočívat, protože hned 2. ledna zase trénujeme. Každopádně chci už nyní s předstihem popřát našim fanouškům krásné vánoční svátky a vše nejlepší do příštího roku 2024!“