Markéta Chlumská: Prostějov je pro mě srdcová záležitost, i proto jsem se rozhodla pro návrat sem, byť už v jiné roli

28.08.2023 | Když před celou jednou dekádou končila své pětileté působení ve VK Prostějov, byla Markéta Chlumská (tehdy ještě Tomanová) na svém výkonnostním vrcholu, stejně jako místní volejbal. Společně sbírali mistrovské tituly jako na běžícím pásu a naprosto suverénním způsobem, k tomu proháněli favority v evropské Champions League a vynikající hrou bavili početné masy fanoušků. Teď v létě se bývalá špičková volejbalistka na postu libera do hanáckého klubu po deseti rocích vrátila, leč už nikoliv coby hráčka, ale v roli mládežnické trenérky. Převzala juniorky vékáčka, jež povede v extralize U20 i v 1. lize žen.

Jak zpětně vzpomínáš na pět prostějovských sezón mezi lety 2008 až 2013?
„Na Prostějov mám jen ty nejlepší vzpomínky. Co se týče samotného volejbalu, v tu dobu se tady hrála elitní Liga mistryň, působila zde řada velice kvalitních hráček českých i zahraničních a VK každoročně byl takový top tým na poměry ČR. Já osobně jsem se tenkrát nacházela na svém výkonnostním vrcholu, šlo o má herně asi nejlepší léta. Celkově se všechno sešlo ideálně, a to včetně fanoušků, kterých do hlediště chodila velká spousta, prožívali to, moc nás povzbuzovali, vytvářeli perfektní atmosféru. Prostějov mi tak přilnul k srdci a vždycky jsem se i po svém konci sem ráda vracela. Za těmi místními lidmi i prostředím, které tu pořád zůstává na velmi kvalitní a profesionální úrovni.“
Po odchodu z vékáčka jsi pak v aktivní kariéře pokračovala navzdory mateřské pauze ještě dost dlouho, že?
„Ano. I když sezóna 2013/14, kterou jsem strávila v Králově Poli, měla být mou poslední. Aspoň jsem si to tehdy myslela, protože mě trápily vleklé problémy se zády a kvůli nim jsem hráčskou kariéru ukončila. Začala jsem pracovat mimo volejbal, potom šla na mateřskou a v roce 2017 porodila syna. Záda mě mezitím přestala zlobit, tak jsem se během ročníku 2017/18 zkusila vrátit k hraní volejbalu zase v KP Brno. A nakonec z toho byly další necelé čtyři roky aktivní kariéry, v nadsázce tomu říkám život po životě.“ (smích)
Tenkrát jsi šla sezónu za sezónou?
„Přesně tak. Měla jsem už nějaký věk a navíc šlo nejdřív o zkoušku, jestli to moje záda po porodu v plné sportovní zátěži zvládnou. Proto jsem si nedávala žádné dlouhodobější cíle ani ambice a šla postupně, rok za rokem. V létě 2018 jsem přitom přestoupila do Šelem Brno a nakonec za ně hrávala až do roku 2021. Celkově toho bylo skutečně nad míru. Tehdy jsem si řekla definitivně dost a přeorientovala se na trenérskou dráhu.“
Hned ses stala asistentkou hlavního kouče ženského A-družstva Šelem. Jaký byl ten přechod?
„Hlavní úvazek jsem měla jako asistentka trenéra u áčka žen s občasnou výpomocí u mládeže Šelem, konkrétně s přípravkami. Přednost měl ale A-tým tak, abych byla na každém tréninku. Ten přechod každopádně nebyl zcela jednoduchý, protože jsem se najednou stala trenérkou mých dosavadních spoluhráček. Což nikdy není snadná úloha pro obě strany a některé holky se s tím po pravdě nesrovnávaly úplně snadno. Jako libero jsem sice byla zvyklá dávat parťačkám pokyny a korigovat obrannou hru týmu, vlastně se to ode mě očekávalo. Něco jiného však potom bylo velet holkám z pozice trenérské asistentky po změně mé role. Jak říkám, nešlo vždy o lehkou věc, potřebovalo to nějaký čas a celá situace si musela postupně sednout.“
V každém případě ses letos rozhodla přejít od brněnských žen k prostějovské mládeži. Jak se tahle změna odehrála?
„Přišla nabídka od šéftrenéra mládeže VK Prostějov Aleše Nováka, který intenzivně hledal náhradu za Zdeňka Sklenáře odcházejícího k mužům Zlína. Tu nabídku mi Aleš dal na přelomu května a června, což bylo směrem k nové sezóně docela pozdě pro mě i pro Šelmy. Šlo o termínově dost napjatou záležitost, na rozhodování jsem měla maximálně týden. Nakonec jsem si řekla, že do toho půjdu, ale musím vyřešit fungování rodiny, což nebylo jednoduché. Nicméně povedlo se a jsem tady. Moc mě lákal návrat do Prostějova, do profesionálního a zároveň příjemného prostředí mezi lidmi, kteří tu zůstali z dřívějších časů a dobře je znám. Na tohle mám krásné vzpomínky, právě to mě sem táhlo zpátky. A usnadnilo mi to rozhodování, byť jsem teď přišla v úplně jiné roli, než kterou jsem zde měla kdysi. Dá se však říct, že Prostějov je pro mě srdcová záležitost.“
Jaké byly začátky práce s místními juniorkami?
„Měla jsem nějaké informace od předchozího trenéra Zdendy Sklenáře, ale nejtěžší pro mě bylo si tohle info pospojovat s jednotlivými hráčkami a holky postupně víc poznávat. Tím, že jsem po hráčské kariéře šla hned trénovat ženy, mi povědomí o mládežnickém volejbalu trochu utíkalo. Teď se do tohoto prostředí snažím co nejrychleji proniknout a ve všem se zorientovat.“
Co zatím máte za sebou v přípravě na aktuální sezónu 2023/24?
„Odstartovaly jsme ji 1. srpna, většinu prvního týdne strávily doma v Prostějově a v sobotu 5. srpna absolvovaly přípravný turnaj v Kojetíně. Následně jsme hned druhý den v neděli odjely na šestidenní kondiční soustředění do Karlova pod Pradědem na oblíbený hotel Kamzík. Úvodní polovina pobytu v Jeseníkách nám tedy bohužel propršela, ale vypořádaly jsme se s tím dobře a celkově tam odvedly hodně fyzické práce. Holky makaly, s jejich přístupem jsem byla spokojená. Po návratu zpátky dál pokračujeme zase v domácích podmínkách a postupně přidáváme stále víc herních věcí, protože začátek soutěží se rychle blíží. Ještě před ním nás čeká 2. a 3. září testovací turnaj v Ostravě, pak ještě 8. a 9. září další kvalitně obsazený turnaj v Plzni. No a potom už rozjedeme extraligu juniorek U20 i první ligu žen.“
Jaké výsledkové ambice v obou těchto soutěžích máte?
„Obecně vysoké ambice má především VK Prostějov a my s holkama se budeme maximálně snažit, abychom je dokázaly naplnit. Pro mě jde o nové prostředí, kde se snažím rychle rozkoukat, a první soutěžní zápasy pro mě budou směrodatné v lepším poznávání jak našeho týmu při ostrých zápasech, tak jednotlivých soupeřů. Každopádně se na to strašně těším. A uvidíme, jestli naše kvalita bude stačit ke splnění stanovených cílů. U našich juniorek to v ideálním případě znamená postup do závěrečného turnaje Final Six extraligy U20, tedy mezi nejlepších šest českých družstev této věkové kategorie. A v 1. lize žen se chceme vyhnout sestupovým starostem, v rámci možností se pohybovat co nejvýš to půjde.“
Ty osobně jsi spíš klidný typ člověka s trpělivým přístupem a bez silných emocí. Sázíš právě na takové vedení děvčat?
„Podle mě je z hlediska trenéra důležité, aby všichni měli určitou dávku trpělivosti. Co se týče emocí, i v tomhle směru jsem dost trpělivá, ale pokud je potřeba, tak dokážu taky zvýšit hlas nebo zařvat. (směje se) Prostě dát najevo, že je něco špatně. Mým krédem je, aby holky volejbal hlavně bavil a bylo to na nich vidět. Protože když něco někoho baví, je pracovitější, má do toho větší chuť i odhodlání a pak můžou snáz přicházet dobré výkony i výsledky. Načež přichází prostor také na pozitivní emoce. Na začátku jsme si s hráčkami řekly nějaká pravidla, já na jejich dodržování lpím a pokud by některé věci nefungovaly, určitě to dám najevo. Holky však zatím pracují výborně a věřím, že stejně budou pokračovat. Za sebe jsem hrozně ráda za příležitost, kterou jsem od Prostějova dostala. A že se můžu v nové roli naplno realizovat i poznávat, o čem trenérská profese se vším všudy je. Uvidíme, nakolik úspěšná naše vzájemná spolupráce bude.“