Josefína Smolková: Úplně jsme nedodržovaly to, co trénujeme, náš výkon však šel po špatném začátku postupně trochu nahoru
21.08.2023 | Velký talent vyrůstá v družstvu prostějovských volejbalistek. Klubově sice patří Liberci, ale herně se teď rozvíjí na Hané formou hostování ve VK. Sedmnáctiletá smečařka či univerzálka Josefína Smolková navíc přes léto byla i v reprezentační permanenci a z úvodního přípravného duelu vékáčka proti Přerovu vyšla se dvanácti dosaženými body jako nejčastěji skórující hráčka.
Jaké pocity a dojmy máš z prvního přáteláku?
„Myslím si, že jsme během zápasu úplně nedodržovaly na sto procent to, co trénujeme. Proto mohlo utkání dopadnout i hůř. Na druhou stranu některé pasáže vypadaly z naší strany docela dobře, i když celková sehranost ještě není zdaleka podle představ, pořád máme hodně nedostatků. Taky nám zatím chybí tři důležité hráčky, slovenské reprezentantky Karin Šunderlíková s Míšou Pállovou a po zranění se pomalu vracející Klárka Faltínová.“
Hlavně vstup do střetnutí byl slabší, ne?
„Ano. Ze začátku jsme nehrály vůbec dobře, často chybovaly, naše komunikace na hřišti byla špatná. Ale postupně jsme se ve všem zlepšovaly a celkový výkon šel aspoň trochu nahoru. Zvládly jsme i čtvrtý set v nejmladší sestavě, což je dobře.“
Máš za sebou reprezentačně náročné léto. Jak těžké bylo pro tebe naskočit do klubové přípravy?
„Během léta jsem měla i několik týdnů volna, takže začátek tady v Prostějově nebyl pro mě nijak složitý. Ani jsem necítila žádnou moc velkou únavu a spíš byla ráda, že nejsem po tom vytížení v reprezentacích úplně mimo formu. Určitá rozehranost se mi hodila.“
Co sis odnesla z působení v českém národním výběru žen jakožto nejmladší benjamínek družstva?
„Hlavně jsem byla moc ráda za tuhle šanci v dospělém nároďáku, protože jsem ji vůbec nečekala. Reprezentační trenér se mnou pracoval, věřil mi a dával mi aspoň trochu prostor i v některých zápasech Zlaté Evropské ligy, což bylo hodně fajn. Mezi nejlepšími hráčkami ČR jsem nasbírala spoustu zkušeností, to mi určitě pomůže.“
Také jsi coby členka základní sestavy přispěla k postupu žen České republiky U22 z kvalifikace na evropský šampionát 2024 této věkové kategorie. Spokojenost?
„S některými mladými holkami, které taky byly v dospělé reprezentaci, jsme se po dvoutýdenním odpočinku připojily k nároďáku do dvaadvaceti let a měly jen necelých čtrnáct dnů na to se nějak sehrát s dalšími členkami týmu. Což bylo dost narychlo. Mně osobně však ženská repre dost pomohla, nebyla jsem tolik nervózní a víc si věřila. Kvalifikaci v Brně jsme pak zvládly, podle plánu porazily 3:0 Kosovo i Rakousko a aspoň trochu potrápily silné Turecko. Hlavní byl samozřejmě postup na mistrovství Evropy U22, čímž se povedlo splnit cíl.“
Jak vnímáš dosavadní průběh prostějovské přípravy pod vedením nového kouče Michala Matušova?
„Musíme se s holkama hodně snažit a dobře pracovat, nový trenér toho od nás chce dost nového a je potřeba se adaptovat na tyto požadavky. Myslím si, že postupně bude všechno lepší a lepší, naše výkonnost poroste.“
Proč jsi vlastně zůstala ve VK?
„Po minulé sezóně se řešilo, jestli nezůstanu doma v Liberci nebo budu pokračovat v Prostějově. Nakonec vyšla druhá varianta a pro mě to bylo asi nejlepší řešení. Jsme tady společně s mou sestrou Míšou, navíc jsem už během uplynulého ročníku dostávala hodně herního prostoru v utkáních a můžu se zde dál rozvíjet.“
Trenérův jasný cíl zní postoupit do finále UNIQA extraligy, bojovat o mistrovský titul. Ty souhlasíš?
„Samozřejmě, kdo by se něčemu takovému bránil. (smích) Bude to těžké, ale máme kvalitní tým a proto věřím, že o čelo soutěže můžeme bojovat.“