Zdeněk Sklenář: Čtvrté místo v extralize U20, bronz v první lize žen a sedmá pozice v extralize U22? Rozhodně úspěch!

04.07.2023 | Jen dva roky strávil ve volejbalovém klubu VK Prostějov coby mládežnický trenér Zdeněk Sklenář. Za tuto v dlouhodobém horizontu nikterak enormní dobu se však stihl výrazně podílet na jasně viditelném vzestupu celkové kvality nadějí vékáčka. Čím? Každodenní poctivou prací, vysokou odborností, maximálním nasazením i jeho typicky pozitivním přístupem. Krátce před odchodem k extraligovým mužům Zlína nám Zdenda věnoval obsáhlý rozhovor, v jehož první části se dnes ohlížíme za uplynulou sezónou.

Jaký byl soutěžní ročník 2022/23 v podání prostějovských juniorek U20?
„Na začátku to vypadalo, že tým bude početně až moc široký na to, aby si všechny holky dostatečně zahrály. Jak už to ale v takových případech někdy bývá, postupně přišla spousta zdravotních problémů a nakonec jsme skoro na každý turnaj dávali dohromady sestavu, aby byla v odpovídajícím složení. Přes tyto potíže a opakované výpadky se zdravím pracoval celý tým velice dobře a po dlouhodobé části extraligy U20 dokázal o jediný bod udržet důležité čtvrté místo. Díky tomu jsme šli do závěrečného turnaje Final 8 z výhodné pozice a v základní skupině porazili jak Frýdek-Místek, tak České Budějovice. Tím jsme postoupili do elitní čtyřky, což byl náš velký cíl pro celou sezónu, který se tedy podařilo splnit. V semifinále jsme proti favorizovanému Olympu Praha nepodali výkon snů, jímž bychom se mohli senzačně dostat až do finále. A v utkání o třetí příčku proti domácí Ostravě jsme následně střídali výborné momenty s horšími, až všechno dospělo do dramatické koncovky, kde byl šťastnější soupeř. I konečné čtvrté místo je však skvělé, hlavně v porovnání s předchozí sezónou, kdy jsme se do poslední chvíle složitě zachraňovali v nejvyšší soutěži. Od té doby jsme udělali ohromný výkonnostní skok nahoru hodný žabáka roku. Proto spokojenost, ale zároveň i zklamání z toho, že bronzové medaile byly tak blízko a utekly o malinký kousek. Což nejvíc mrzelo holky koncového ročníku 2004, které zůstaly v celé jejich generaci bez zhodnocení dlouhodobé práce ziskem cenného kovu.“
Nakolik dobře si z tvého pohledu vedl ženský výběr U22?
„Všechny hráčky, které si tuhle věkovou kategorii vyzkoušely, pocítily na vlastní kůži velkou náročnost extraligy U22 v kombinaci s dalšími soutěžemi, především z hlediska cestování. Turnaje dvaadvacítky totiž většinou následovaly na konci prodlouženého víkendu po těžkých zápasech první ligy žen, často obnášely hodně přejezdů a někdy jsme museli urazit nikoliv desítky kilometrů, ale stovky. Například jednou to byly cesty do Rudolfova a zpátky i do Prahy a zpět během tří dnů, což byl už docela extrém. Proto smekám před holkama, že celkově tuhle náročnost během sezóny zvládaly. V extralize U22 jsme neměli natolik vysoké ambice, v dlouhodobé části obsadili osmý post. Do závěrečného turnaje Final 8 jsme pak šli s tím, že nechceme skončit právě poslední osmí a zkusíme naše umístění aspoň trochu vylepšit. Což se podařilo díky dvojímu zdolání Lanškrouna, který jsme předtím za celý rok ani jednou neporazili. Tím pádem jsme sezónu uzavřeli vítězstvím a myslím, že i se sedmou pozicí může panovat určitá spokojenost. Celý tým udělal pro co nejlepší výsledek maximum.“
Prvoligový bronz béčka žen VK byl dost překvapivý úspěch, ne?
„To rozhodně ano. Po loňském postupu ze druhé ligy jsme se nejprve rozhodovali, jestli vůbec do první ligy jít a jak tuto soutěž dospělých vhodně skloubit s extraligami U20 i U22. Což se nakonec povedlo velice dobře díky značné šířce kádru, kdy se do prvoligových utkání zapojilo dohromady pětadvacet hráček. Včetně docela časté výpomoci Péti Kožouškové i Míši Beránkové z ženského áčka VK. Naše mladé holky se tak mohly učit od starších a zkušenějších, což bylo taky cenné. Zlomovým dvojzápasem celé sezóny určitě byl ten domácí s Dobřichovicemi, neboť jsme dokázali porazit nejlepší družstvo soutěže a tím se nastartovat k výborné šňůře jak výkonnostní, tak výsledkové. Postoupili jsme do horní nadstavbové šestky, vyhráli klíčové čtvrtfinále a nakonec i sérii o bronz proti loňskému finalistovi z Hradce Králové. První liga žen byla ohromně vyrovnaná, nejen tím těžká. A řekl bych, že v rozhodujících zápasech jsme zúročili zkušenosti nasbírané v mládežnických extraligách a zkombinované právě s prvoligovými zkušenostmi mezi ženami. Tohle je z mého pohledu ještě cennější, než vybojovaný bronz. Samozřejmě jde o závazek do dalších let, aby se na dosažené úspěchy dařilo navazovat.“
Dokončení příště!