Adéla Kučerová: Po vítězném finále to byla obrovská euforie, s holkama jsme všechny brečely a radovaly se i našimi rodiči

04.06.2023 | Vzrůstem je sice malá, ale šikovná. Jako čert z oblíbené pohádky Princezna ze mlejna. Adéla Kučerová na maximum odbojovala za volejbalové starší žákyně VK Prostějov všech osm duelů závěrečného turnaje mistrovství republiky U16 v Karlových Varech, jako libero tam byla nespočetněkrát na zemi. Během čtvrtečních oslav nečekaného titulu se pak rozvyprávěla o tom, jak to při vítězném šampionátu vypadalo.

S jakými představami a cílem jste jely na finálové klání MČR?
„Byl to takový hodně odvážný sen stát se mistryněmi republiky, ale nikdy jsem nedoufala, že to opravdu dokážeme. Věřila jsem, že skončíme do desátého místa, a když to půjde hodně dobře, tak budeme ještě o něco výš. Vůbec by mě však nenapadlo, že půjdeme až takhle daleko. Do finále, které navíc vyhrajeme. Jsem strašně ráda a šťastná za takový úspěch.“
Čím to, že jste dokázaly zdárně konkurovat i největším favoritům Mělníku, Kralupům či Turnovu?
„Nejvíc ze všeho za tím byla tvrdá dřina, protože jsme poctivě makaly celou sezónu a poslední tři týdny před mistrovstvím ještě víc. Strašně důležitá taky byla naše týmovost. Že jsme vždy hrály kolektivně, stály při sobě a vzájemně si pomáhaly.“
Takže super parta?
„Ano, přesně tak. Partu máme úžasnou hlavně tím, že jsme k sobě s holkama upřímné a když má některá z nás problém, ostatní jí pomůžou. To, jak moc stojíme při sobě, opravdu hodně pomáhá.“
Problém nevznikl ani tím, že se na závěr sezóny spojily dohromady dvě části týmu hrající do té doby samostatně Český pohár a krajský přebor?
„My jsme společně hrály celý minulý rok a často spolu trénujeme, takže se dobře známe. Být znovu společně v jednom kolektivu tak nebylo nic složitého, navíc jsme dohromady vytvořily ještě silnější tým než předtím. Což nám určitě pomohlo ke skvělým výkonům během celého mistrovství.“
V základní skupině jste ovšem jednou prohrály. Dostávaly jste se do pozdější pohody až postupně?
„Samozřejmě jsme chtěly vyhrát každé utkání, ale ten jeden proti Kralupům se nám tolik nepovedl. Protože jsme dělaly hodně chyb a nehrály právě tak týmový volejbal, jako v ostatních zápasech. Z čehož jsme se poučily a potom podávaly zase dobré výkony, až se nám podařilo postoupit do semifinále. Už to byl pro nás fakt velký úspěch.“
V semifinálové bitvě jste přemohly do té doby suverénní Mělník. Jak se to podařilo?
„Bylo to hrozně těžké, ale s holkama jsme si řekly, že když už jsme se dostaly tak daleko, nic nevzdáme ani proti největším favoritkám. Mělník má spoustu velkých hráček, výškově byly hodně nad námi. My jsme však těžily z kolektivního pojetí i bojovnosti, navíc se nám dařilo výborně zvládat vyrovnané koncovky setů. Což rozhodovalo.“
Ve finále jste narazily na Kralupy, své přemožitelky ze základní skupiny. Motivovala vás i touha vrátit jim předchozí porážku v rozhodujícím mači o zlato?
„Jasně, vyhrát finále jsme chtěly strašně moc. Kralupům jsme měly co vracet a měly na ně velkou chuť. (smích) Poslední zápas turnaje ale byl nejtěžší ze všech hlavně psychicky, protože už jste hodně blízko titulu a nechcete to pokazit, aby vám neutekl. Naštěstí jsme i finálové utkání těsně zvládly, druhý set přitom byl hrozně těžký a dlouhý. Přesto jsme vybojovaly vítězství.“
Co se pak dělo na hřišti a v okolí?
„Byla to obrovská euforie. S holkama jsme všechny brečely štěstím a všichni, kdo nám fandili z hlediště, přiběhli na hřiště a gratulovali, slavili s námi. Samozřejmě včetně rodičů, kterých jsme na mistrovství měly úplně nejvíc a vytvářeli nám fantastickou atmosféru. Prostě jsme měly největší fanklub, za což moc děkujeme. I tahle podpora hodně pomohla k úspěchu.“
Jak vidíš dál svou volejbalovou kariéru?
„Tohle je samozřejmě můj zatím největší úspěch v životě. Chceme si ho s holkama užít a pak půjdeme zase pracovat, dál trénovat. Máme teď ohromnou motivaci na sobě makat, pořád se zlepšovat. V Prostějově chci pokračovat, snad mě od příští sezóny vezmou do kadetek.“