Veronika Trnková: Na účku se nepouštím do žádných divočin. Snažím se hrát jen podle toho, co a jak zvládnu

28.02.2023 | Není to tak dlouho, co reprezentační blokařka ČR Veronika Trnková pobývala již půl roku na marodce a navíc zůstávala bez klubového zaměstnavatele. Před necelými dvěma měsíci ale přestoupila do VK Prostějov, teď už je důležitou oporou svého staronového družstva. A navíc momentálně zaskakuje na pro ni nezvyklém postu univerzálky místo zraněné Jéssicy Silva. V obou derby proti Olomouci i Šternberku z toho byl hladký triumf 3:0.

Co jsi říkala na nápad kouče Miroslava Čady hodit tě na účko?
„Nejdřív jsem myslela, že si dělá srandu. Tak jsem mu taky ze srandy odpověděla: žádný problém. Až potom jsem pochopila, že to myslel vážně, a zkusila z toho vycouvat. Už to však nešlo.“ (smích)
Trenér argumentoval tím, že jsi někdy před šesti lety v pražském Olympu univerzál zkoušela. Pamatuješ si to?
„Před šesti lety jsem byla tady v Prostějově, takže je to déle. A o hodně, na účku jsem zkoušela hrát už ve svých sedmnácti letech. Bylo to v Olympu, kde jsem tenkrát jako juniorka nastupovala na bloku, na smeči i na univerzálu. Trenéři asi moc nevěděli, co se mnou. Ale nakonec zvítězil blokařský post, který mi nejvíc vyhovuje.“
Kolik tréninků před Olomoucí jsi nyní měla na přivyknutí pozici univerzálky?
„Jen dva. Ale já jsem taková, že i jinak si na trénincích ráda občas zaútočím z kůlů nebo z trojky, pro zábavu si to vyzkouším. Akorát po tom dlouhodobém zranění jsem teď neměla na nic podobného čas ani myšlenky a spíš byla ráda vůbec za návrat do hry. Zaskakovat na účku by mě vůbec nenapadlo, došlo k tomu hodně rychle.“
Nicméně v duelu s UP to vyšlo báječně, ne?
„Všichni byli z takového řešení dost překvapení, nejvíc asi soupeř. (směje se) A zafungovalo to. Já se na jiném postu nepouštím do žádných divočin a snažím se hrát podle toho, co a jak zvládnu.“
Nějak to tedy dáváš?
„Dá se říct. Jen doufám, že tenhle záskok nebude mít nějak delší trvání. Kdyby jo a Jess se brzy neuzdravila, musela bych víc zapracovat na útocích z doskoku, které mi zatím moc nešly.“
Sázela jsi hlavně na razanci smečí?
„Nic jiného mi asi nezbývá. Nikdy nebudu vyloženě technická hráčka, mám blokařskou ruku a tak se snažím dávat rány. Ale dnes mi tam spadla i jedna ulívka.“ (se smíchem)
Se Sokolem už nebyl týmový výkon tak výborný jako v předchozím derby, že?
„Bylo to takové trochu ospalé. Přesto jsme zase vyhrály 3:0, což je hlavní. Po pravdě na tom teď nejsme zdravotně jako tým moc dobře, kvůli zraněním holky různě odpadávají a někdy je nás na tréninku hodně málo, což samozřejmě není ideální. Neomlouvá nás to, výkon proti Šternberku měl být kvalitnější. Zásadní teď však je, aby se aspoň některé spoluhráčky uzdravily.“
Ty osobně se cítíš každým dalším dnem lépe?
„Snad jo. Úplně dobré to pořád není, každý den mě píchne někde jinde. Jen se modlím, aby nešlo o definitivní píchnutí. (opět se směje) Každopádně platí, že jdu den za dnem, tréninky i zápasy mi pomáhají. Snažím se do toho víc a víc dostávat.“