Ohlédnutí číslo 3 za přáteláky s polským soupeřem: rozhovor s Ninou Herelovou o kvalitě přípravy, současném týmu i dokončení vysoké školy

26.09.2017 | Druhou služebně nejstarší členkou hráčského kádru volejbalových Agelek momentálně je Nina Herelová. V Prostějově načíná svou třetí sezónu a zažila tedy na vlastní kůži jak trápení během uplynulého ročníku, tak parádní jízdu z té předchozí. "Věřím, že teď budeme hrát zase kvalitní volejbal, kterým potěšíme sebe i naše fanoušky," pověděla mimo jiné v následujícím rozhovoru čtyřiadvacetiletá blokařka ze Slovenska.

Absolvovaly jste dva přípravné duely proti Rzeszówu. Jak se ti líbily?
„Když jsme se na soupeřky dívaly při tréninku, vypadaly hodně silně a proto jsme měly ze vzájemných utkání docela respekt. Zvlášť za situace, kdy jsme s tak špičkovým týmem v letošní přípravě ještě nehrály a na trénincích nás bývá maximálně deset, takže ani nemůžeme zkoušet cvičné sety šest na šest proti sobě. Přesto se nám první zápas v pátek dost vydařil, odvedly jsme velice slušný výkon a díky tomu zvítězily. Sobotní odveta už byla z naší strany trochu horší, mnohem víc jsme chybovaly. Naopak polský celek se zlepšil a byla z toho vyrovnaná pětisetová bitva s naší těsnou porážkou. V součtu určitě šlo o výborné přáteláky.“
Měly úroveň evropských pohárů?
„Rzeszów má silný kádr a v Orlen lize Polska chce dosáhnout vysokého umístění, na což vypadá připravený. Tím pádem měly naše vzájemné zápasy proti němu hodně vysokou úroveň odpovídající mezinárodním soutěžím.“
Překvapilo tě, jak dobře jste dokázaly hrát hned v prvních ostřejších střetnutích?
„Nevím, jestli překvapilo, ale každopádně máme s holkama radost, že jsme doma před svými příznivci předvedly solidní výkony. Vyplácí se každodenní tréninková dřina a pomohl nám taky předchozí přípravný zápas v Přerově. Už tam jsme šly do každého setu naplno bez větších výpadků koncentrace, stejně jako proti Rzeszówu. Snad nám dobrá výkonnost vydrží a ještě ji budeme stupňovat. V týmu teď máme po příchodu některých posil výborné opory, například Helenu Horkou na účku nebo Katy Weiss na nahrávce. Třeba Hela dokáže pravidelně bodovat v těžkých i rozhodujících situacích během utkání, což je pak hodně cítit, velmi to pomáhá celému družstvu.“
Jak se tobě osobně spolupracuje s první nahrávačkou Weiss, kterou jsi v Prostějově už zažila během předminulé sezóny?
„Katy je velice zkušená a vyhraná volejbalistka, díky čemuž perfektně vidí dění na hřišti a ví, co v jakou chvíli správně udělat. My útočnice pak často zakončujeme proti méně zformované obraně soupeře, navíc její náhry jsou většinou přesné i po horší přihrávce. Je to prostě super nahrávačka.“
Můžeš popsat tvé pocity ze setrvání ve vékáčku i ze zdejšího kolektivu po letních změnách?
„Já jsem v Prostějově už zvyklá a pro mě je určitě dobře, že tu můžu dál zůstat. Tohle angažmá mi rozhodně má ještě hodně co dát. Co se týká spoluhráček, kromě tří zkušených jsme tady spíš mladší holky a letos je to převážně český mančaft, k čemuž se já coby Slovenka taky počítám. Plus dvě Němky, s nimiž se bez problémů domluvíme. Hlavní je, že si všechny lidsky rozumíme, parta i prostředí jsou zde výborné podle mého názoru.“
Po roční odmlce budete opět hrát základní skupinu evropské Ligy mistryň. Můžete v ní se současným týmem zanechat příznivý dojem?
„Pochopitelně bude záležet i na losu a co jsem se dívala, z přímo kvalifikovaných klubů je asi polovina extrémně silných a ten zbytek je silný rovněž, více či méně. Přesto věřím, že minimálně vyhrát nějaký zápas bychom případně mohly zvládnout. Do každého utkání rozhodně půjdeme s cílem rvát se pokud možno vyrovnaně o co nejlepší výsledek.“
Vyvarujete se v posíleném složení značných problémů, jež vás pronásledovaly v uplynulém ročníku tuzemských soutěží?
„Jak už jsem zmínila, můžeme se teď opřít o kvalitní opory Helu Horkou a Katy Weiss, navíc zůstala jiná zkušená tahounka Julča Kovářová, na smeči Laura Emonts a přišla Andy Kossányiová, plus jsme v mančaftu my některé další z minulé sezóny,. Tím pádem to vypadá, že bychom měly mít docela silný tým. Záleží, jak zvládneme přihrávku a hlavně jestli zůstaneme zdravé. Pokud ano, tak věřím, že v českých soutěžích nás tentokrát nemusí pronásledovat natolik velké potíže. Byť soupeři v čele s Olomoucí určitě budou chtít náš skalp.“
V létě jsi reprezentovala Slovenskou republiku při kvalifikaci mistrovství světa a v Evropské lize. Jaké dojmy to v tobě zanechalo?
„Lépe jsme určitě hrály v tom kvalifikačním turnaji o svět. Naše výkony ve většině utkání tam byly dobré, dokázaly jsme sebrat set domácímu Polsku i v derby Česku, dojem byl přes konečné čtvrté místo ve skupině příznivý. Do Evropské ligy jsme pak šly s o něco zkušenějším kádrem, ale paradoxně se nám dařilo méně. Připadalo mi, že koncentrace na jednotlivé zápasy nedosahovala maximální úrovně, tím pádem i výsledky byly horší. Škoda, třeba v semifinále jsme určitě mohly projít dál přes Finsko. Doma jsme ho měly na lopatě a přesto nezvítězily, prostě to nevyšlo jak mělo.“
Za národní výběr hodláš hrát dlouhodobě?
„Letos jsem do nároďáku šla s tím, abych pokud možno pomohla Slovensku a zároveň mě to obohatilo o mezinárodní zkušenosti na reprezentační úrovni. Jak všechno bude v příštím roce teprve uvidím. Samozřejmě záleží především na tom, jestli budu vůbec nominovaná, a potom i na dalších okolnostech.“
Třeba na plánech ohledně beachvolejbalu, kterému ses dřív také dost věnovala?
„Ano, na beach určitě nechci úplně zanevřít. Letos jsem na písku absolvovala jen nějaké tréninky a čistě amatérské turnaje, protože na oficiální akce mi nezbyl čas. Vzhledem k mým reprezentačním startům jsem měla volno pouze tři týdny v červenci a ty jsem věnovala oddychu na dovolené plus vyřizování osobních věcí.“
A co škola? Jak daleko jsi s vysokoškolským studiem?
„Už jsem úspěšně dokončila a jsem inženýrka. Začátkem června během přípravy na Evropskou ligu jsem měla závěrečnou zkoušku, kterou se mi podařilo udělat. A koncem června mě z nároďáku uvolnili na promoci, tím pádem mám úplně hotovo. Udělalo mi to velkou radost, protože se mi povedlo Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě vystudovat normálně za pět let bez jakéhokoliv prodlužování či přestávek, což vedle vrcholové kariéry ve sportu není úplná samozřejmost. Třeba teď ke konci jsme se vrátily z Polska v šest hodin ráno a já jsem místo odpočinku hned jela do školy, abych všechno stihla zvládnout. Studiu jsem obětovala docela hodně a prožila si euforii z jeho úspěšného završení. Prostějovskému klubu přitom patří mé poděkování, že mi věnovat se škole v takové míře umožnil. Nyní už se můžu naplno soustředit na volejbal. A získané vědomosti z univerzity pak po skončení volejbalové kariéry hodlám využít pro své zaměstnání.“