Skvělá práce s mládeží = prodloužení medailové série našich juniorek a kadetek

12.05.2016 | Celou sezónu se k tomu schylovalo, takže nejde o žádné překvapení. Naopak se to dá považovat za logické a naprosto zasloužené vyústění situace. O čem je řeč? O dvou dalších cenných kovech, které během dvou minulých víkendů získaly mládežnické volejbalistky VK AGEL Prostějov. Protáhly tím úctyhodnou medailovou šňůru, když loni i letos vystoupaly na extraligové stupně vítězů jak juniorky, tak kadetky!

V případě našeho mladšího výběru U17 je přitom série vysokých umístění na bedně ještě mnohem delší, neboť od roku 2013 postupně obsadil dvakrát druhou, jednou první a letos třetí příčku. Předtím byl navíc čtvrtý a šestý, z čehož je jasně patrné, že prostějovské kadetky patří do absolutní republikové špičky trvale hned od postupu z 1. ligy před šesti lety. Tentokrát má však čerstvý bronz obrovskou hodnotu.
„Zatímco loni byl mistrovský titul v podstatě naplněním role největšího favorita a jakýmsi logickým vyústěním, kdy tehdejší tým měl opravdu velkou sílu, letošní medaile je naopak velkým překvapením. Před rokem totiž skoro všechny největší opory přešly do vyšší věkové kategorie, tudíž jsme kádr museli hodně doplňovat o mladší děvčata z žákyň a výslednému kolektivu se všeobecně moc nevěřilo. Málokdo ze soupeřů s námi počítal do elitní šestky, natož do finálové čtveřice,“ vrátil se v čase o nějakých devět měsíců zpátky šéftrenér mládeže VK a současně hlavní lodivod kadetek Jaroslav Matěj.
Přesto jeho svěřenky parádně pronikly do Final Four a dokonce senzačně vyhrály úvodní ze dvou závěrečných turnajů v domácím prostředí, aby vzápětí dobyly třetí post na půdě Olympu Praha. „Já jsem holkám od začátku věřil, že minimálně do horní nadstavbové skupiny o první až šestou pozici se můžou dostat. Z mančaftu totiž byla cítit velká pracovitost, snaha zlepšovat se a touha něčeho dosáhnout. Což jsou společně s potřebnou dávkou talentu nejdůležitější věci nezbytné k dosažení případného úspěchu. Náš kolektiv tohle všechno měl, každodenní poctivou dřinou se neustále zlepšoval a nakonec si na tu placku sáhl,“ konstatoval navýsost spokojený Matěj.
S ohledem na výtečnou formu Agelek během úvodního Final Four v hale Sportcentra DDM však v hlavě hlodá malý červíček, zda výborná parta okolo kapitánky Terezy Balákové neměla nakonec ještě na víc. „Samozřejmě je škoda, že nám herně nevyšlo semifinále s Plzní, kdy jsme při optimálním výkonu rozhodně mohli postoupit do finále. Na druhou stranu soupeř v daný okamžik zahrál lépe než my, takový je sport. Za ohromně cenné považuji to, že holky v kritické chvíli a navíc po špatném vstupu do utkání o třetí místo dokázaly vzájemnou soudržností strašně zabojovat. Díky tomu otočily poslední zápas proti Přerovu a doslova vydřely bronz, který má tím větší hodnotu. Jak říkám, pro tenhle tým jde o nádherný výsledek. A obecně to všichni mohou brát jako důkaz, čeho je vlastní pílí možné dosáhnout, ačkoliv papírově nepatříte k favoritům,“ zdůraznil Matěj.
O týden později mohly slavit rovněž juniorky vékáčka poté, co v Brně obsadily druhý post se stříbrným leskem. V případě našeho souboru U19 se jedná o pokračování trvalého vzestupu, když od postupu do extraligy před čtyřmi lety postupně skončil desátý, osmý, třetí a letos těsně pod vrcholem. Před sezónou přitom sahaly ambice nadmíru kvalitní družiny Prostějova úplně nejvýš, právem se mluvilo o reálných nadějích na zlatou euforii. Jenže tyhle plány notně zkomplikovala trvalá marodka.
„Já osobně jsem od začátku věřil, že družstvo má na postup do finále a v něm by mělo být schopné se poprat třeba i o titul. Bohužel jsme se v podstatě celý rok museli obejít bez dlouhodobě zraněných blokařek Evy Lakomé a Anety Chludové, k nimž se na jaře přidala další velká opora Sarah Cruz. Nemluvě o řadě dalších zdravotních problémů, které se přidávaly průběžně, ale naštěstí už neměly tak vážný charakter jako u jmenovaných hráček. Oslabení týmu bylo každopádně nemalé,“ přiblížil kouč juniorské ekipy VK Lukáš Miček.
Ani uvedené personální trable naštěstí jeho svěřenky nezastavily na cestě do vysněného finále. „Právě postup do boje o zlato jsem si hrozně moc přál, ovšem bylo jasné, že za daných okolností půjde o dost náročný úkol. Potvrdilo se to během nadstavby, kdy jsme například prohráli všechny čtyři vzájemné zápasy s Olympem a klesli na druhé místo. Naopak v prvním turnaji Final Four se mančaft obdivuhodně semknul, což byla pro medailové bitvy v Brně pozitivní zpráva,“ rekapituloval Miček.
Vytoužený finálový mač si pak Agelky zasloužily otočením nepříznivě se vyvíjejícího semifinále proti pražskému rivalovi. „Za tohle utkání zaslouží holky absolutorium a největší pochvalu. Zvládly totiž překonat špatný vstup do něj, aby maximální bojovností zlomily stěžejní duel na naši stranu. Celý kolektiv mi tím udělal obrovskou radost,“ vypíchl mladý kormidelník. Opačné pocity zažíval po závěrečném střetnutí, jenž dopadlo hladkou porážkou. „Finále se nám vůbec nevydařilo, což mě samozřejmě moc mrzí. Doufal jsem, že s Královým Polem svedeme vyrovnanou partii a zkusíme vítězstvím dotáhnout celou sezónu až do zlatého konce. Bohužel jsme podali špatný výkon, rozhodující krok nevyšel. Je to škoda, ale celkově znamená stříbro po tak kvalitním soutěžním ročníku rozhodně úspěch. Babám za vše děkuju,“ uzavřel Miček.
V každém případě platí, že bez ohledu na změny a posuny na hráčských soupiskách, k nimž v létě dojde, mají kadetky i juniorky VK AGEL Prostějov značný potenciál pohybovat se v absolutní republikové špičce také do budoucna. Nejen v příští sezóně, nýbrž i v těch dalších.