Hodnocení č. 9: Juniorská nahrávačka VK Michaela Zatloukalová bude od nové sezóny dvojkou u žen. Musím makat, říká

06.07.2014 | Stále větší důraz na co nejlepší práci s mládeží klade volejbalový oddíl VK AGEL Prostějov. A jakýmsi symbolem úspěšnosti této sympatické snahy je devatenáctiletá nahrávačka Michaela Zatloukalová. Prošla všemi mládežnickými kategoriemi našeho klubu, díky trvalému zlepšování nakoukla už před půldruhým rokem do ženského áčka a od příští sezóny tam bude hráčkou číslo dvě na svém postu, což znamená plnohodnotnou šanci prosadit se v mateřském oddílu až na nejvyšší mezinárodní úroveň mezi dospělými.

Míšo, jak, kdy a kde jsi s volejbalem začínala?
„Jako úplně malá jsem asi tři roky hrála tenis. Postupně mě ale přestal bavit a byla jsem taková línější, že se mi nechtělo nic dělat. Rodiče mě pořád přesvědčovali, ať sportuju, já nic. (smích) Až v páté třídě na základce přišly k nám do třídy dvě trenérky, jestli si nechceme zkusit volejbal. Rozdaly letáčky, lákaly nás na trénink, já se rozhodla tam jít a už to bylo.“
Prošla jsi tedy následně všemi věkovými kategoriemi prostějovského klubu?
„Ano. Ještě s některými kamarádkami a spoluhráčkami ze současného družstva juniorek jsme začínaly v žákyních, později v kadetkách postoupily do první ligy i extraligy a něco podobného zažily i v juniorkách. Jsme takové průkopnice, ale bohužel bez medaile. Vyšlapaly jsme cestičku těm mladším, takže třeba moje ségra teď každý rok donese domů placku a já nemám nic. Ale ty úspěchy jí i ostatním holkám samozřejmě přeju. Ať slíznou smetanu.“ (směje se)
V tvých volejbalových začátcích ještě Prostějov neměl extraligu žen. Jak jsi prožívala tenhle boom?
„Prožívala jsem to fakt hodně. Nejdřív jsem chodila fandit do hlediště, potom i podávala balóny okolo hřiště, mopovala palubovku a jednou se dokonce osobně seznámila se Solange Soares. Soli byla pro mě i ostatní holky velký vzor, no a teď jsem s ní v jedné šatně jako spoluhráčka. Paráda!“
Vnímala jsi zlepšující se podmínky a zázemí pro mládež právě vznikem VK Prostějov a přivedením ženské extraligy do města?
„Podmínky se každým rokem určitě zlepšovaly, ale jako malá holka jsem to asi až tolik neřešila. V tu dobu pro mě byly důležitější jiné věci. (úsměv) Každopádně za všechno, co v klubu máme, můžeme být jedině rády.“
Co považuješ za svůj největší úspěch v kariéře?
„Že jsem se dostala do mládežnických reprezentací České republiky, i když se mi nepovedlo startovat na žádném mistrovství světa nebo Evropy. A hodně si cením i toho, že jsem se letos objevila v širší nominaci ženského nároďáku ČR a teď dostanu šanci coby druhá nahrávačka v A-týmu VK AGEL.“
Jak hodnotíš uplynulou sezónu v juniorské extralize?
„Nakonec spíš trochu jako zklamání. Sice jsme se dostaly ze základní skupiny do horní nadstavbové šestky, což byl náš základní cíl, ale ještě výš do Final Four to bohužel nevyšlo. Projevilo se, že řada holek z užšího kádru včetně mne měla spoustu zdravotních problémů, a taky celkový přístup hlavně ve druhé polovině sezóny nebyl ideální. Což je škoda, protože podle mě jsme i s dost mladým kolektivem mohly mít klidně na medaili. Já osobně jsem ji strašně chtěla, proto teď cítím trošku smutek.“
Vzpomínám si, že před rokem a půl při svém záskoku v ženském áčku jsi byla hrozně nervózní. Jak ses s novou rolí členky dospělého mistrovského výběru postupně vyrovnávala?
„Začátky byly opravdu moc těžké, tréma obrovská. Už jen fakt, že polovina družstva jsou cizinky, nemluví česky a moje angličtina byla slabá mi nijak nepřidával. Naštěstí se všechno časem srovnávalo a zlepšovalo, já sama jsem postupně dospívala, sbírala zkušenosti i jistotu a teď už se v áčku cítím docela normálně. Například s Kossy jsme se i dost skamarádily, rozumím si taky s dalšíma holkama a cítím, že do toho mančaftu už nějak patřím. Sice mě trochu mrzelo, že jsem v letošním ročníku nedostala v extralize žen další zápasovou příležitost, ale musím si vše vypracovat a zasloužit. Teď mám samozřejmě velkou radost ze své role druhé nahrávačky pro příští sezónu, takže větší šance by měla přijít. Moc se těším a věřím, že to zvládnu. Nějaký respekt i trému sice pořád mám, ale v takové té zdravé míře. Snad.“ (smích)
Před nedávnem jsi úspěšně složila maturitu na Gymnáziu Jiřího Wolkera. Bylo těžké zvládat studium vedle volejbalu?
„Skloubit se to dá, vždyť to tak má spousta lidí. Mně přišlo vhod, že nám sezóna skončila hodně brzy a měla jsem pak čas učit se na maturitu. Vyšlo to akorát, všechno jsem zvládla.“
Budeš ve studování pokračovat na vysoké škole?
„Na výšky mám podané přihlášky, ale ještě nevím, jestli mě přijmou. Pokud ano, mělo by jít o dálkové studium v Olomouci tak, abych mohla dělat školu a současně i hrát volejbal na co nejvyšší úrovni. Uvidím, zda to takhle ideálně vyjde.“
Prozradíš na závěr svůj volejbalový cíl nebo sen?
„Hlavně se pořád zlepšovat, abych se prosadila v silném prostějovském týmu a někdy v budoucnu třeba mohla přestoupit do zahraničí. Nejlepší by bylo Polsko nebo Itálie, protože tam volejbalem fakt hodně žijí a to mi připadá úžasné. Ale něco takového je zatím dost daleko. Musím makat na maximum a doufat, věřit.“

Závěrečnou várku hodnocení přineseme od středy a půjde o ohlédnutí za uplynulým soutěžním ročníkem jednotlivých mládežnických kategorií VK AGEL Prostějov od juniorek až po přípravky.