Nový masér vékáčka Tomáš Rak: Hlavní je, aby holky byly spokojené s mou prací a jako týmu se nám dařilo

30.08.2017 | Jediným zbrusu novým členem realizačního týmu volejbalistek VK AGEL Prostějov je od začátku přípravy na sezónu 2017/18 Tomáš Rak. Masér, který provozuje soukromou praxi v nedaleké Olomouci a jméno si udělal působením jak u nejlepšího cyklistického oddílu ČR, tak především u žijící legendy českého sportu Martiny Sáblíkové. Mnohonásobnou olympijskou vítězku i mistryni světa masíroval tři roky, aby se nyní od 1. srpna poprvé v životě zapojil do čistě kolektivního odvětví. V následujícím rozhovoru se nám devětatřicetiletý odborník svěřil nejen se svými dosavadními dojmy.

Jak ses ke své profesi dostal?
„Rodiče mě už odmala vedli ke sportu, kterému jsem se dost věnoval. Zkoušel jsem všechno možné a postupem času zvítězila cyklistika, tu jsem dělal na vášnivě amatérské úrovni. Potom mě však postihly určité zdravotní problémy a přes ně jsem se vlastně dostal k masérství. Nemám přitom vystudovaný přímo obor fyzio na vysoké škole, ale specializovanou masérskou školu.“
Kolik času obnáší takové studium?
„Záleží, jak co a kde. Speciální obor, který se studuje, je na dva nebo tři roky, zároveň však existují různé masérské kurzy za mnohem méně času. A zdaleka ne u všech jsem si jistý, že ohledně přípravy člověka na tenhle obor splňují vše, co by splňovat měly. Masérství se poslední dobou hodně rozmohlo, leckdo si udělá rychlý kurz a myslí si, že je výborně nachystaný. Ale takovým způsobem to nefunguje. Tento obor je hlavně o praxi, člověk se učí v podstatě neustále každým novým dnem. Já jsem měl štěstí, že se mi povedlo dostat k lidem, kteří jsou špičkou ve svém oboru.“
Kde přesně jsi tedy působil?
„Začínal jsem dá se říct standardně, to znamená spa a welness hotely. K tomu jsem časem přidal svou vlastní masérskou praxi v Olomouci a vedle toho odstartoval spolupráci s klubovou jedničkou mezi cyklistickými týmy České republiky, tehdy pod názvem Whirlpool Author Hradec Králové. Přes René Andrleho jsem se dostal i k nároďáku ČR v silniční cyklistice, odtamtud se vytvořila cesta k development teamu slavné stáje Quick Step. A následně též ke spolupráci s Martinou Sáblíkovou.“
Jaké bylo pracovat s takovou sportovní hvězdou?
„Nezbytnou podmínkou bylo, abychom si navzájem sedli profesně, povahově i lidsky nejen s Martinou, ale také s celým jejím týmem v čele s trenérem Petrem Novákem. Což fungovalo, bez problémů jsem mezi ně zapadl. Obecně se dá říct, že už jsem přišel do styku s celou řadou profesionálů dělajících sport na opravdu velmi vysoké úrovni, ovšem dva z nich v mých očích ještě převyšují všechny ostatní. Zdeněk Štybar a právě Martina. Oba jsou skuteční blázni v dobrém slova smyslu, kteří své kariéře dávají absolutní maximum po veškerých stránkách včetně prevence, zázemí, regenerace a podobně. Takoví mega profíci. Pro mě znamenalo obrovské obohacení s těmito osobnostmi spolupracovat, vidět jejich komplexní top úsilí zblízka a naživo.“
S Martinou Sáblíkovou jsi absolvoval i zimní olympijské hry 2014 v Soči. Velký zážitek?
„V současném světě je olympiáda asi pro každého sportovce z odvětví, jež patří do programu her, naprostým maximem. A pro mě coby součást Martinina týmu samozřejmě šlo taky o úžasný zážitek tím víc, že se v Soči povedl krásný úspěch. Zlato a stříbro všechno umocnilo, to byl nádherný medailový bonbónek. Byť se pro něj do Ruska vlastně letělo. Jenže ve sportu nikdy dopředu nevíte, jak to dopadne, může se stát spousta různých věcí. Každopádně pro mne osobně představovala výsledkově vydařená olympiáda svým způsobem také určitý vrchol.“
Teď nově děláš maséra Agelkám. Jak to jde skloubit se soukromou praxí?
„Bez problémů, jen je potřeba dobře plánovat. Klienty si domlouvám na takové termíny, aby se mi to nekrylo s tréninky v Prostějově. A ve dnech, kdy je příprava dvoufázová, není potíž přejet do Olomouce a zase zpátky, vždyť je to po dálnici kousek. Všechno se dá zvládnout, když člověk chce a může.“
Zvažoval jsi dlouho nabídku hlavního kouče Miroslava Čady pracovat pro VK?
„Ani ne, neboť to pro mě byla vlastně ideální nabídka. K jednomu čtyřletému dítěti se nám teď s manželkou narodila dvojčata a tím pádem mám rodinu na prvním místě. Zároveň jsem ale nechtěl úplně vypadnout z prostředí profesionálního sportu a možnost dělat pro VK AGEL Prostějov je super v tom, že neobnáší tolik cestování, jako jsem byl zvyklý předtím v cyklistice nebo u Martiny Sáblíkové. Kromě zahraničních zápasů budu pořád doma, všechna utkání v českých soutěžích jsou z časového hlediska záležitostí maximálně jednoho dne s cestou na místo a hned zase zpět. Což v mé rodinné situaci vnímám jako stěžejní okolnost, abych mohl své ženě s dětmi co nejvíc pomáhat. I proto jsem dal prostějovskému volejbalu přednost před jinými nabídkami, které jsem dostal z cyklistiky.“
V čem spočívají rozdíly masírovat cyklisty, rychlobruslařku, soukromé klienty a nyní volejbalistky?
„Podstatný rozdíl určitě je, že poprvé v životě jsem se dostal do prostředí čistě kolektivního sportu. I když současná cyklistika se tomu s jasným vymezením rolí již pomalu blíží. Obecně každý, koho masírujete, rozhodně potřebuje to své podle toho, kdo to konkrétně je. Včetně rozdílů mezi jednotlivými sporty. Současně se snažím hodně dát na pocity lidí a těm masáž v rámci možností uzpůsobit. Za sebe můžu říct, že nejlíp se mi dělá se sportujícími lidmi, kteří se fyzicky udržují a sport navíc dělají srdcem. S profesionálními sportovci většinou bývá těžší práce, ti často vyžadují svá náročnější specifika.“
Začleňování do vékáčka proběhlo hladce?
„Já si myslím, že tohle bylo docela v pohodě. Nejsem žádný konfliktní typ člověka, snažím se každému vyjít vstříc a jsem schopný leccos skousnout. Na druhou stranu když už je něčeho moc, musím se ozvat. Tady v Prostějově však zatím probíhá z mého pohledu všechno dobře a v klidu, žádný problém jsem dosud nezaznamenal. Hlavně se snažím, aby holky byly spokojené s mou prací. A podstatné pak samozřejmě budou výkony i výsledky během sezóny. Aby se našemu družstvu co nejvíc dařilo.“