VK Prostějov - volejbalový klub
VK Prostějov - Mistr ČR
VYHLEDAT:
Český volejbalový svaz FIVB CEV
Nejbližší zápasy A týmu
23.11.2017 17.00VK Prostějov - Fénix Brno
25.11.2017 16.00Liberec - VK Prostějov
30.11.2017 18.00Fénix Brno - VK Prostějov
02.12.2017 17.00VK Prostějov - Přerov
09.12.2017 17.00VK Prostějov - Šternberk
všechny zápasy
Město Prostějov Olomoucký kraj TK PLUS

FanShop
9x Mistryně České republiky
9x Vítězky Českého poháru
4x Vítězky Česko-Slovenského poháru
1x Vítězky Středoevropské ligy
Pravidelné účastnice Champions League
Tabulky
1VK Prostějov5500015:2419:30515
2VK UP Olomouc6410116:6512:41914
3TJ Ostrava6401115:8524:45313
4VK Dukla Liberec6311115:8526:45112
5TJ Sokol Frýdek - Místek6300310:11439:4749
6PVK Olymp Praha5121111:10431:4028
7VK Královo Pole6210310:13490:5148
8Volejbal Přerov610147:15457:4994
9TJ Sokol Šternberk610147:16437:5374
10Fénix Brno600061:18290:4710
facebook twitter youtube tvcom
Kalendář
Zápasy

Příští zápasy
Minulé zápasy
Facebook hráček
Anketa
Který post z našeho týmu žen řadíte v této sezóně zatím výkonnostně nejvýš?

(14)
Nahrávačky.
(15)
Univerzálky.
(12)
Smečařky.
(29)
Blokařky.
(9)
Libera.

Gymnázium se sportovní přípravou ABC Cyklosport
FYZIO LINE TOPlist

Helena Horká: Domů jsem se vrátila i kvůli rodině. A mým hlavním cílem je, aby prostějovský tým dobře fungoval

23.08.2017 | Velmi zajímavý profesní život má za sebou volejbalová univerzálka Helena Horká. Už ve dvaadvaceti letech odešla z KP Brno do zahraničí, kde strávila ve třech různých zemích celou svou dosavadní klubovou kariéru. S výjimkou jediné sezóny 2011/12, v níž oblékala dres VK Prostějov. Nyní se mezi Agelky po pěti letech vrátila a neboť je ostřílenou matadorkou i někdejší reprezentantkou České republiky, očekává se od ní, že potáhne částečně omlazený kolektiv. Hodit se jí určitě budou bohaté zkušenosti především z Polska, které se po uplynulých deset roků stalo jejím hráčským domovem. Teď se ovšem rozhodla pro skutečný návrat domů a my jsme ji zkraje přípravy na nový soutěžní ročník 2017/18 vyzpovídali.

Obligátní otázka na úvod: proč příchod do Prostějova a jak se zrodil?
„Měla jsem pocit, že už je čas vrátit se domů. A nabídka VK AGEL pro mě byla ideální variantou, jak z Polska přestoupit do Česka a přitom dál pokračovat na nějaké vyšší úrovni. Úplně končit s volejbalem jsem ještě nechtěla, vzhledem k tomu i k rodině beru prostějovské řešení za jednoznačně nejlepší.“
Cítila jsi, že těch let v cizině už bylo dost?
„Přesně tak. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že mě to prostě táhne domů.“
Za hranicemi ČR jsi strávila kromě jedné sezóny dohromady čtrnáct roků ve Švýcarsku, Řecku a Polsku. Co vše ti to dalo do života?
„Hromadu věcí. A hlavně uvědomění toho, jak si musím vážit toho, kde žiju. Abych pravdu řekla, tak až po zkušenostech odjinud ze světa člověk opravdu docení, nakolik se v České republice vlastně máme perfektně. A kdo nevyjede za hranice, nemůže si to porovnat a toho, co má, si dostatečně neváží.“
Kde pro tebe bylo ze zahraničních štací nejlépe?
„Jednoznačně v Polsku. Tamní lidé jsou nám svou náturou i vším ostatním hodně blízcí a pocitově nebyl velký rozdíl žít tam v porovnání s Českem.“
Nejvíc let – celkem šest – jsi hrávala za Bielsko-Bialu. To ti tak přirostla k srdci?
„Určitě. Nejsem ten typ hráčky, která by ráda často měnila působiště. Naopak mi vyhovuje dlouhodobější stabilita na jednom místě a pokud se někde cítím dobře, chci tam zůstat. Bielsko-Biala mým představám odpovídala, proto jsem tam v součtu strávila tak dlouhou dobu.“
V Polsku na sport obecně i volejbal konkrétně chodí spousta fanoušků. Vnímala jsi pozitivně i tento faktor?
„Jednoznačně ano. Poláci sportem hodně žijí a když se před nějakými deseti lety tamní ženy staly mistryněmi Evropy, znamenalo to ohromný boom volejbalu v celé zemi. Ten však postupem času trochu opadal a poslední roky už nebyl tak velký. Navíc obrovský zájem veřejnosti má taky odvrácenou tvář, když hromada lidí třeba kontaktuje hráčky i v negativním smyslu. Jak se říká, všechno má svoje pro a proti. Samozřejmě je ale fajn, když na zápasy chodí moc diváků, vždyť proto sport děláme.“
V ČR si však budeš muset zvyknout na nižší návštěvnost. Počítáš s tím?
„Na většinu zápasů to asi bude slabší, ale co jsem sledovala extraligové finále uplynulé sezóny právě mezi Prostějovem a Olomoucí, tak během něj se hlediště v obou halách dost zaplnila. Řekla bych, že úroveň české soutěže se za poslední roky docela zvedá, tím pádem je i ve špičce větší vyrovnanost a pro lidi tím pádem stoupá atraktivita. Proto věřím, že fanoušků bude chodit víc než dřív.“
Co se ti vybaví jako první při vzpomínce na tvou roční epizodu ve vékáčku?
„Tenkrát to pro mě bylo dost těžké, protože jsem naskočila do prostějovské přípravy brzy po porodu. Nový začátek navíc ještě ztížilo zranění a všechno dohromady vyústilo v mou ne úplně dobrou sezónu. Hlavně okolí ode mě čekalo po kvalitních letech v Polsku mnohem víc, než jsem pak tady předvedla. Hodně lidí si asi myslelo, že se vrátím do Česka a všechny soupeře tady rozmlátím. Za daných okolností po té roční mateřské pauze to ale fakt nebylo jednoduché.“
Teď se herně cítíš lépe než tehdy?
„Já věřím, že rozhodně jo. (smích) Minulý ročník v týmu Dabrowa Górnicza mi vyšel po osobní stránce výborně, dařilo se mi. Na druhou stranu zopakovat tak skvělou sezónu nebude vůbec lehké. Každopádně bych ráda předváděla to, co chci.“
Uvědomuješ si, že se na tebe bude hodně spoléhat?
„Pochopitelně vím, že jsem do Prostějova přišla jako posila, která by družstvo měla táhnout. Rozhodně však nejsem schopná dělat tři sta bodů každý zápas, což ani není tolik podstatné. Rozhodující bude, abychom s holkama dobře fungovaly jako mančaft a hrály kvalitní volejbal. Proto tady jsem. A kde v sestavě mě trenér bude potřebovat, tam nastoupím. Nemám žádnou zvláštní potřebu sama sobě nebo někomu jinému cokoliv dokazovat. Prostě mě zajímá hlavně týmový úspěch.“
Pojďme k probíhající přípravě. Liší se v něčem podstatném od polských zvyklostí?
„Nejvíc tím, že v České republice se začíná trénovat o půl měsíce dřív. Jinak je to podobné, příprava zde má hlavu a patu. Není to žádný blázinec, že bychom se nějak sedřely, naopak děláme všechno tak, jak by se asi dělat mělo. Tréninky mi vyhovují, zatím super.“
Co se ve VK za uplynulých pět let změnilo a naopak zůstalo stejné?
„Úplně jiný je kádr, z tehdejších hráček není v družstvu už ani jedna. Pouze Soli pokračuje s tím rozdílem, že se přesunula do realizačního týmu. (úsměv) Právě ten se skoro nezměnil, trenéři Mirek Čada a Luboš Petráš i doktor Navrátil zůstali stejní. A dá se říct, že taky jinak celkově klub pořád funguje na vysoké profesionální úrovni.“
Těšíš se na další rok v evropské Lize mistryň?
„Po pravdě jsem úplně nepočítala s tím, že Prostějov bude přímo hrát základní skupinu Champions League. Věděla jsem, že má jít do kvalifikace, ale protože dva státy účast odřekly, posunul se bez předkol do základní fáze. Upřímně řečeno mám za sebou strašně náročnou sezónu, neboť v Polsku jsou velké vzdálenosti, skoro na každé utkání venku se létá a v součtu s duely Champions League jsem vlastně neměla vůbec žádný volný čas, rodina mi hodně chyběla. K tomu se zranilo naše druhé účko a ke konci jsem toho měla fakt plné zuby. Tady v Česku naštěstí není cestování tak náročné a proto věřím, že i včetně Ligy mistryň nebude zatížení tak obrovské. Jinak nejvyšší evropský pohár samozřejmě má velkou prestiž a hrát v něm je čest, snad ho zvládneme na důstojné herní i výsledkové úrovni.“
Nakolik složité bude ovládnout ve stále tvrdší konkurenci národní soutěže?
„Olomouc je docela kvalitní, Brno dost posílilo, v Liberci poskládali úplně nový a hodně zajímavý tým, k tomu Ostrava. Vyhrát českou ligu i pohár proto určitě nebude snadné, ale jak přesně se všechno vyvine nedokážu zrovna já říct. Přece jen jsem byla dlouho v Polsku a nemám o tuzemském volejbalu úplně dokonalý přehled. Každopádně naším cílem jednoznačně bude vítězit, byť nás je v přípravě zatím jen sedm hráček.“
Bydlíš v rodném Brně a do Prostějova dojíždíš, stejně jako trenér Čada?
„Ano. Syn jde od září do školy a chtěli jsme, aby začal chodit už v Brně a nemusel pak školu třeba po roce nebo dvou měnit, což je pro malé dítě docela problém. Celou školku absolvoval bez přerušení v Polsku, základku teď stejně stabilně může odchodit doma. Najde si nové kamarády a my jako rodina můžeme všichni být víc v pohodě. Dá se říct, že i tohle byl jeden ze zásadních důvodů mého návratu do ČR, konkrétně do Prostějova.“